Biobinec

Vcházíme do pokoje, na stole mám bordel,
jako by se tady neuklízelo tak dvě dekády.
Řikáš mi "ukliď si", no to sou mi fakt nápady,
podívej se ještě jednou, je tu toho habaděj.

Kromě plechovek jsou tu porosty mechové,
nepřeberné množství různých breber ze všech sfér,
vzduchu vládnou octomilek hejna,
podívej, jak jsou roztomilé, jsou tu s nima i molové.

Mám tady věž z talířů, takovou mini Paříž,
všiml jsem si, že i na ní se životu daří.
Mohl bych si složit herbář z toho, co tu roste,
houby, plísně, plevely, všichni jsou moji hosté

Hnije mi tu sýr z roku dva tisíce čtyry,
vedle něho tuny pavučin, za který neručim.
Tohleto je prosím práce generací pavouků,
nechci slyšet o tom, že to všechno patří na louku.

Už je to jisté, že mám v pokoji ekosystém,
rozmanitá zvířena a kvítí přímo v bytě,
neplánuju vytírat a luxovat už vůbec,
udržím tu rezervaci, dokavaď to půjde.

Sklenice a další nádoby roky nemytý
překročily dosavadní limit biodiverzity,
možná si teď představuješ, jak tu z toho bliji,
ale já jsem rád, dělám to pro biologii.

Sleduju populace, kopulace, evoluci tvorů,
jednou ze mě bude druhej David Attenborough.
Beru si mikrofon a popisuju edafon v koberci,
kolem lezou termiti a mravenci.

V klávesnici od písí se něco mrcasí,
tenhleten endemit asi bude brzo na BBC.
Couváš ke dveřím a říkáš mi "Tak čau",
žádný takový, ty obohatíš zdejší faunu!