V lese

 

Cítil jsem hlad,

tak snědl jsem houbu,

teď cítím jen touhu

smát se a smát,

 

jak loďka u jezu

krásně se houpu,

ze-pře-du do-za-du,

co více si přát...

 

 

Pak ale zjišťuju,

že už se nesměju,

je mi spíš do breku,

hic střídá chlad,

 

klátím se do boku,

hýbat se nesvedu,

rád bych už šel domů,

však nevím jak.

 

 

Sleduji oblohu,

modlím se ku Bohu,

chci mu jít na ruku,

leč jdu na znak,

 

už to mám na háku,

tak jak na hotelu

v mechu si ustelu,

snad trefí mě šlak.

 

 

První svou myšlenku,

když se pak proberu,

věnuji obědu,

mám hrozný hlad,

 

kus oschlého rohlíku

polk bych jak malinu,

však vidím jen houbičku...

ale tak ať...