Sudičky

 

 

Nad kolébkou Aničky

přešlapují sudičky,

král Deméter pozval je…

 

(tedy... ty dvě,

ta třetí bez pozváni sama

na koštěti přiletěla)

 

… aby sudbu vykonaly

k jeho prvorozené.

 

Sudičky se divně tváří,

šeptem o něčem se radí,

na Aničku ukazují,

div, že se nepohádají,

pak ty dvě odchází,

jen nezvaná zůstane.

 

Před kolébku předstoupí,

ruce dramaticky roztáhne

zhluboka se nadechne,

svojí věštbu vysloví,

na podpatku se otočí

koště popadne, stopy zamete,

nasedne

a odletí.

 

Král nechápavě hledí za ní...

 

„Jak to myslela, že si ve čtrnácti píchne...?

A od kdy se perník vaří? Já myslel, že se peče...

A... co znamená to... prostituce...?

A vězení... má dcera?

Nemožné!

Ale pro jistotu popravíme všechny pekaře!"