Ukradený rytmus

 

 

Já jsem tvor upřímný,

s každým si sednu.

 

Je-li dokonalý,

všechno mu vezmu.

 

Odejde zdrcený, nemá mě rád…

já tak jak on předtím budu se smát.

 

 

Potkal jsem dívčinu,

hned jsem k ní sedl.

 

Na pravou protézu

pohled mi padl.

 

S takovou nohou bych jistě byl šik,

náhle však druhou jí zachvátil tik.

 

 

Klepe si do rytmu

botou svou levou.

 

Mám z toho husinu,

rytmy mě berou.

 

Přemýšlím jak můžu rytmus jí vzít,

vím, je to zlé, já však musím ho mít.

 

 

Botu jsem uloupil

v leže na zemi.

 

Přitom jsem převrátil

klobouk s mincemi.

 

Dívka se zalekla, tentokrát tik

dostala protéza, byl to jen mžik.

 

 

Budí mě k večeru

poldy-psa nozdry.

 

Jak stránky Literu

v tváři jsem modrý.

 

Všechno jsem zapomněl, je však divný,

že rytmus granátu v hlavě mi zní.