Stesk bolný jímá mě, po sobě, každé ráno,
do práce z domu když vycházím,
chci zase vidět se v posteli, neustláno,
ksicht krásně opuchlej dřímáním.
V hlavě jak v septiku, při práci, mám nasráno,
soustředit se ani nesnažím,
proč mi být se sebou, nastálo, neni dáno?
V noci si to zas vynahradím!
...ó pravá láska...;-) každý by ji měl zažít...
17.10.2024 21:15:37 | Marten
Každý ji zažil, nebo zažije. Ve finální rekapitulaci to bude prostě ta, která ti dala nejvíc, byť sis jí třeba zrovna v tu chvíli nevážil, protože jsi netušil, že už tě žádná lepší nečeká:-)
17.10.2024 21:23:07 | Ž.l.u.ť.á.k.
Já vždy snila o létající posteli, abych z ní nemusela vylézat.
Takže chápu :))
17.10.2024 20:19:24 | Anfádis
To je dobrý nápad:-)
Jenom by musela lítat dostatečně vysoko, aby ti čumilové na ulici neviděli, co v ní dělám(e):-)
17.10.2024 20:27:14 | Ž.l.u.ť.á.k.