Anotace: Trénink stylů s panem Kanem:-)
Asi není moc divu,
když jsem jako pytel…
že lavička v parku
(která jeví se,
že proti přírodním živlům
nikdy nebyla
ošetřená jinak,
než nesčetněkrát poblitá)
… zdá se mi
jako můj nejlepší přítel...
či jako náhodná milenka...
jež náruč svou nabízí
a sklízí tím pádem mou
pozornost
(těkavou),
touhu tak
nestálou
až mě to mrzí…
‚však pro tuhle noc…
jsi má,
ne cizí…
na tobě spočinu
a snad tě nepobliju, než ráno zmizím…
Dobrou.’