Anotace: O jedné nepříjemné paní, která dělala hlavní vedoucí na jistém táboře. Asi třicítka, myslela si o sobě, jaká je hvězda.
Plouží se pomalu, seschlá,
vždyď táhne jí na sto.
Kůži má scvrklou,
zuby jak děravý kastrol.
Vlasy jí vypadly,
už je to šedesát let,
nožičky zpracoval kombajn,
když bylo jí pět.
Na držce odporné vředy
a plesnivý mech..
Posraná, zgrcaná, smrdí,
že jeden by zdech.
Ožralá v kanále,
po bradě stékají zvratky,
Okenou nešetří..
Život je přece tak krátký.
Jak živá mrtvola,
jen oči divoce planoucí,
tak krásná, tak milá
je naše
pohlavní vedoucí.