Proměna v pravého muže
Proměna v pravého muže
Komentáře (16)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Mně to nedá...
Takže panic není pravý muž??
Tahle rovnice je věda...:D
Vím vím, že řekneš, Šumi kuš.. :)
13.11.2024 09:23:45 | šuměnka
No, já bych řekl, že to je na cítění každého soudruha. Já už jsem skoro zase panic a cítím se skvěle... :)
13.11.2024 11:03:40 | Koala
I tobě jsem zapomněl v prvé řadě říct, že se mi tvá básnička líbí:-)
12.11.2024 21:23:54 | Ž.l.u.ť.á.k.
:-)
12.11.2024 19:10:33 | Ž.l.u.ť.á.k.
Och... vy milé Bory,
domove budoucí,
už nejsem panic...
až prvně mě skolí
můj spolubydlící,
postrachem véznic
asi se nestanu...
myslím na Renatku,
jak jsem s ní ve stanu...
když on mě do zad...
už nejsem panic...
12.11.2024 19:13:01 | Ž.l.u.ť.á.k.
Ve všem lze nalézt poetiku... :)
12.11.2024 19:23:01 | Koala
Kdysi jsem napsal jednu takovou, možná si jí pamatuješ...
to jsem byl ještě mladej a hloupej... asi před rokem:-)
Kdo si hraje, nezlobí!
je dost známé přísloví,
soudci ale nezdálo se
dobré hrát si s pistolí.
Zavřeli mě do cely,
jen hajzl a pár postelí,
spoluvězeň ranou pěstí
ujal se hned velení.
Řekl jsem: to nebolí,
slzy vysušil celou rolí
hajzláku, co byl by skvělý
na broušení kolejí...
Do postele prochcaný
padnul jsem až pružiny,
se zvukem dveří rezavých,
propíchly mi ledviny.
Hrozně jsme se nasmáli,
až jsme z toho slzeli,
smál se tedy hlavně on,
mě slzy v očích pálily.
Hygienické potřeby,
ráno se mu hodily,
dal mi za ně chvíli klid
když pastu mou žral k snídani.
O hodinu později,
poprvé jsme mluvili,
řekl, že mě zabije
a pak jsme zase mlčeli.
Už stali jsme se přáteli,
zná velmi pěkné poemy,
šeptá mi je každý večer,
když mě hladí v posteli.
12.11.2024 19:37:00 | Ž.l.u.ť.á.k.