Poslední knedlíčková polívka

 

Zastavil se Blecha z práce

za Gertrudou Madame,

aby zvěděl opět věci

budoucí a neznámé.

 

Vědma síly špatné tuší

zejména o víkendu,

na sobotu proto radí

neopouštět válendu.

 

Opatrný má být Blecha

hlavně v době oběda,

jen ať pěkně odpočívá,

nic těžkého nezvedá.

 

Tu se Blecha ještě lekne,

orosí ho chladný pot,

je-li život prý mu milý,

jíst má pouze hlavní chod.

 

V duchu se sám uklidňuje:

„ Nebuď chlape naivka! “

Vždyť je přeci o víkendu

knedlíčková polívka.

 

V sobotu již mává rukou

u talíře nad tmářkou,

přece takhle nepohrdne

sám játrovou zavářkou.

 

Z hrnce už se opar nese,

Blecha vůni nasává,

naběračkou do talíře

pořádně si nandavá.

 

Pak knedlíček zaskočí mu,

strašlivá to Magie,

ze špajzu již Máňa křičí:

„ Dyť tu, Pepo, Maggi je! “