Poslední slovo nebožky Majdy

 

Vrátili zpět Jarkovi

v urně jeho Majdu,

citem k ní byl ledový,

nesnášel tu rajdu.

 

Majda byla vznětlivá

ve své těžké váze,

Jarek nebyl nádiva,

přesto platil draze.

 

Kampak jenom rozpráší

svoji drahou Majdu?

Pro ni škoda v Salaši

najít z hoven chajdu.

 

Zachvěla se v podpaží

urna tuze hladká,

vždyť je poblíž garáží

neveliká skládka.

 

Jarek ženu vysypal

na hromadu suti,

cigáro si do úst dal

s labužnickou chutí:

 

„ Odpočívej v pokoji,

ty protivná krůto,

teď už budeš ve zbroji

obíhat jen Pluto.

 

Zatímco já těším se

na překrásné ráno,

ty můžeš tak na římse

 kaple strašit, náno! “

 

Hodil na ni oharek,

co stalo se, ví Bůh!

Snad jen, že se do dálek

ozval hrozný výbuch.

 

Každý druhý z okolí

na to místo chvátá,

hlava leží na poli,

tělo v hroudě bláta.