Krizová situace

 

Započala na hřbitově

o půlnoci duchů rada,

lidé, že prý nebojí se,

ke strašení úcta padá.

 

Předsedovi delegace

hrozivě už oči planou:

„ Div, že děti nechodí tu

mezi hroby na čutanou!

 

Babky tady zapomenou

dopoledne hrozeb tlaku,

je jim tady mnohem lépe,

než u sebe v paneláku!

 

V létě nám tu pohůnkové

startují své křoviňáky,

že nebožka Adamcová

přišla z nervů o špičáky!

 

Brouskovi se noční můry

z toho hluku stále vrací,

s křikem v rakvi probouzí se,

že ho vezou na kremaci.

 

Alkoholik Brebera se

kroutí v truhle jako zmije,

hrobník Douša neustále

na hrobě mu Božkov pije.“

 

Po celou noc hořekuje

tato rada v bledém svitu,

předseda pak nařizuje

opět zvýšit aktivitu.

 

Nejprve prý vyděsí tu

pana Jílka, toho vdovce,

beztak doma chudák leží

zase jenom na pohovce.

 

Učitelku proženou zde

ještě pěkně za svítání,

když tím stále vyhrožuje,

ať ji tedy pepka raní.

 

Esoterik Bobeš pozná

po čem tolik stále touží,

tam za hrobkou vyválí ho

za poledne v kalné louži.

 

Odpoledne starostovi

nebožtíci jednu vrazí,

milence pak za večera

ze hřbitovní zídky srazí.

 

O půlnoci známý pytlák

pozná dobrou mušku,

v kontejneru probudí se

když přeletí hrušku!