Parodie na Vodníka

I.

 

Za chalupou nad jezerem

seděl Honza pod večerem:

„ Sviť, měsíčku, sviť,

rudá bude řiť.

 

Kašlu já jí na střevíčky,

parádičky, na balíčky:

sviť, měsíčku, sviť,

rudá bude řiť.

 

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek -

celý týden jenom zmatek:

sviť, měsíčku, sviť,

rudá bude řiť.

 

Značkové šaty, řeči všude,

z výplaty zas hovno zbude:

sviť, měsíčku, sviť,

rudá bude řiť. "

 

II.

 

Ráno, raníčko Máňa vstala,

kávu si s houskou ještě dala:

„ Půjdu matičko a věru,

  úvěr si sobě vyberu. "

 

„ Ach nechoď, nechoď moje dcero,

zůstaň dnes doma. Půjčí Fero!

Já měla zlý té noci sen:

tatík, že bude řádit jen.

 

Sama jsem včera vybírala,

brýle si k tobě schovat dala

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď, dceruško, k bance jen.

 

Hrozné cenovky všude mají,

na dluh ti hovno taky dají,

a v pátek nešťastný je den,

  nechoď, dceruško, k bance jen. "

 

Nemá dceruška, nemá stání,

k mamonu vždy ji cos pohání,

do Prahy vždy ji cos nutí,

  nic doma, nic jí po chuti. -

 

Od Versaceho nakoupila -

tu bídně žena prohloupila

a po mladičké dívčině

už manžel křičí v dědině.

 

Vyvalily se slzy zdola,

z kalhot zadnice pěkně holá;

a na topole podle skal

Honza Máně napleskal!