Jak prosté panečku!

Šla jsem tmavou ulicí a najednou,

potkala mě logika řekla: "Mám dovolenou,

Má úcta a nashledanou!",

a já udělala krok vzad nohou.

A hele, stojím na konci nekonečna najednou.

Na cestu mi měsíc svítil baterkou,

prý slunce hraje na schovávanou.

A dvě rovnoběžky si dali rendevous.

Nit ze vzduchu zachytila jsem v letu,

a zhoupla se z nekonečna k začátku. 

Pak udělala krok vpřed a votočku,

a jsem doma: "Jak prosté panečku!"

"No tohle! To byla paráda,

a teď zkusím skok doprava!"

Dcera byla z básně moc nadšená a poprosila mě, jestli by k ní mohla udělat hudbu. Pokud chcete, můžete si ji pustit.