Františkovská: Aneb hold češtinářskému divotvůrství

Maestro litery, ó mocný čaroději,
jenž tesáš ideje do veršů smyslných,
dovol mi do kronik a učebnic udělit
poct, jež Ti náleží, pane slov mistrných:

Jak básně, významů, tvaru i ladu prosté,
blyští se pigmentem té pražské hrdosti!
Tys písma koryfej, ba lektvarník Uměny,
kaligraf zázraků, vtipu a radosti;

nevázán myšlenkou, neslyše eufonie,
ze šmíry nejnižší zlatých zrn vykřesáš,
jazyka českého tajnými zaklínadly
záhy jak vlnu v kýč nejhrubší vyčesáš.

Ach, s jakou grácií sylaby lepotvaré
do řádků hromadíš a metáš kudy kam
a nepoznav rytmu, taktu ni melodie,
floskule vydáváš za vzácný drahokam.

Staniž se vavřínem hlava Tvá osázena,
ať suché abstrakce dál sloky mdlé křísí,
svěcený poeto, ó božský tvůrce divů,
z trůnu olympského má Múso se skvící.