Odpuštění
Odpuštění
Přebýváš s manželkou kousek od Břve,
dřív vám to klapalo, teď to jen dře...
Nevaří, nevoní,
sex je ‘ne-ne‘ pro ní,
ani nevyhoní - pořád jen řve.
Co ale dělat... holt ženu máš zlou...
za jinou nejdeš, když nezvládáš svou...
Bojíš se té jedné,
mít dvě je šílené,
vidíš to barevně – jak obě řvou.
V dílně sis vyrobil obrovský kříž,
táhneš ho do lesa, dnes na něm spíš...
Ženě jsi odpustil
a žes jí nezabil
právem jsi usoudil, že jsi Ježíš.
Autor Ž.l.u.ť.á.k., 19.04.2025
Přečteno 68x
Tipy 13
Poslední tipující: enigman, Marten, Psavec, šuměnka, Ondra, gabenka, mkinka
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
...nezabil jsem ji, raději se s ní rozešel...a pak jsem měl pocit, že tím jsem svatej....beze srandy....jo láska...ale odpuštění? to ne...Ježíš nejsem.
19.04.2025 22:23:21 | Marten
Pěkně se Ti to rýmuje, a velmi oceňuji, že se v básni drží násilí v ústraní.... Super :-))
19.04.2025 20:52:59 | Helen Mum
