Lesní romance

Éliška...
taková krásná to byla liška..
Jednoho dne potkala zajíce,
a začali ji toho dne pálit líce..
Éliška...
zamilovala se do zajíce,
Fridolín se jmenoval, a říkajíce:
"Éliško, ty rezavá liško! Nač tu civíš?"
"Frido, na tebe ne, tak proč se tak divíš?"

Fridolín se posadil a začal si prozpěvovat,
a zpíval o snech a jak je uschovat.
Éliška mu dala snítko trávy,
a najednou sté trávy vykukovaly dvě žáby..

Žabičky si zpívat začaly,
a Fridolína bavily..
Jedna řekla:
"to jsem se lekla",
druhá se smála,
když hudba Fridolína se hrála.

"Běžte vy dvě žabky pryč,
jinak tu vylekáte myš."
Myšička si sedla vedle lišky,
a přinesla ji dvě šišky..

"Tak poslouchej liško,
králiček není pro tebe Éliško.
Ty si najdi jiného,
Nějakého tvé rasy hodného."

"Až rozpůlíš šišky, které jsem přinesla,
dám ti lásky kolik bych unesla.
Jen přej si prosím lišáka!"
Liška šišky zahodila,
myška ji za to uhodila.
"Jen si odejdi za tím králikem,
co se zásobí jen pampeliškovým mlíkem..
Však počkej co stane se ti,
raději to nechtěj uviděti."

Fridolín mezitím svatbu koná
Éliška se těší zas a znova.
Fridolín se jejím mužem stane,
a už bude šťastná, je to dané.