Karkulka

Je to osůbka malá,milá i veselá,
V červeném kabátku oděná.
Spíš než kabátek nazvu ji kožená bunda,
Jenž zřídka kdy sundá.
Čepičku má jak Sherlock danou,
Vlasy jí volně plavou.
Má košík, má i konvičku,
Cupitá navštívit svou babičku.
Košík má velký obsah,
Vlk by ho chtěl dostat.
Nese bábovku i vína,
Ale falešně si u toho zpívá.
Konvičku si ladně nese,
Zalívá kytičky,
Ale spíš jak záhonek to vypadá jak v pralese.
Jenom zalévá, zalévá, leje,
A vůbec nepleje.
Vlk se v tom houští ztratil,
A pohádku tím zhatil.
Nenašel Karkulku,
A u topil se v lavorku.
Čekala, čekala, dívala se,
Nakonec přišla na to, že asi skončil v base.
Zklamaná z Vlka byla,
Skoro se v konvičce utopila.
Babička se nedočkala Karkuličky,
Musela sama hrát kuličky.
Nečekaně Karkulka v Audi přijela,
Babička jen s pusou dokořán čuměla.
Pak se obě vínem spili,
A nakonec čuňata blili.
Zazvonil zvoneček,
Proto že Karkulka zablila celý bábin domeček.