Národe

Kde jsou ty krásky se sametovým hlasem,
s vousy kolem úst a harmonikou v mužných rukou,
kam poděl se zápach z temných uliček,
kde mrouskající kočky přeřvávaly drbny z pavlačí.

Kam poděly se bílé chomáčky ovčí vlny z kopců,
teď jen z výmolů zní ten zvuk zahraničních traktorů,
kam poděla se ta hebká podestýlka spících hlav,
spasené louky plné skopového čekající ho na česnek.

Osamocené kroky bez opětovných pozdravů,
v uličkách nově postavených vesnic,
kde kámen, kdysi měl něco s cihlou,
dnes jen neznámé tváře s vrásky z mračení.

Kde povlává vánek pln „voňavých“ sraček,
rozvážených po polích pro budoucí papání,
kde je to chutné maso, obsahující dokonce sto procent masa,
kam poděl se duch z vonících udíren.

Zvednuté hlavy k obloze jen dívající se na hvězdy,
hrdostí hrnou se do myší díry zpět,
pro dobrou pověst a lezení do prdele mocnostem,
co pro svůj kříž nemají omluvy.

Kam poděly se ostnaté hroty halaparten,
kdy z radnic létaly lháři svému národu,
pár kapek krve za spravedlivost žití,
každý každému roven a sám sobě
pouze sousedi z hoven.


Kde jsou ti básníci, kterým patřil tento svět,
bez sprostých slov dokázali omámit národy,
kde jsou ti veršotepci, kteří dokázali bez koruny žít,
kde jsou ti, kterým patřil tento národ…