Vyznání pokračuje

Stále vzpomínám,

když sama usínám.

Polibky ti tajně posílám,

tvé jméno do tmy omílám

 

vedle tebe bylo mi krásně,

od začátku brala jsem tě vážně.

 Jednou jsem tě tenkrát viděla,

a všechno bych pro tebe opustila.

 

Jen s Tebou jsem si přála být,

a náš krásný život žít.

Každý večer i ráno tě chtít,

 a mít pocit,že to tak má být.

 

Když ležela jsem vedle těla žhavého,

nemyslela jsem na nic slušného.

Svojí touhu jsem udržela,

až mě ta slušnost mrzela.

 

Moc pak překvapilo mě,

jak ozvalo se ve tmě.

Že mé jméno vědět chceš,

čekala jsem,že utečeš...