Ars poetica
Ars poetica
vyrazíš dech i mozek z hlavy
je čas umřít je čas snít
a srdce jí dát do zástavy
na plavbu se vydat v cihle
ve světlech co marně netlí
katarakty trčí zplihle
jak nám to vypočetli
moře je klidné
už taky nežije
na věži sdílné
dozrává rafije
pod zápalnou obětí
pingpongový stůl
v podřadném souvětí
Ikaros nevyplul
Komentáře (14)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
:)))
04.09.2016 20:17:50 | Ragnell
Sebrat srdce se zástavy, na tom přece věže stavíš, rozvlň moře, duhou vlny,
jen v jejich objetí pluj vstříc prokletí všech, co chytaj spolu druhý dech... :)
04.09.2016 14:17:22 | Philogyny1
Já druhej dech chytám rád. Mnohem lepší než nedýchat. Díky.
04.09.2016 17:19:47 | Kaprikorn
Každý nový nádech vždycky voní nadějí... :)
04.09.2016 18:54:03 | Philogyny1
:))) ... si přeříkávám, radši:D*
04.09.2016 12:40:22 | Ragnell
... kdybys ještě trošku dokopl rytmus ... ale i tak, pěkná hříčka:)*
04.09.2016 11:19:46 | Ragnell
No jo, rytmus. Se mi to trochu rozjelo. Málo platný, má se to číst ušima.
04.09.2016 12:02:36 | Kaprikorn
Možná že klesáš ke dnu. To bude cihlou, z níž se staví noci, pak slyšíš zpívat zdi, horečka nemá po promoci...replika lásky je stejná jako deska, tak řekni, čemu že se tleská? Snad pingpongovej stůl a míček, co v něm bydlí, připadá mnohým jako bůh, co odsunul si vlastní židli, má tedy Láska s velkým eL svý kulky stále na povel? Tak řekni...něco, co mne zahřeje, mám totiž srdce plný naděje..
03.09.2016 23:59:34 | básněnka