Píseň sebevraha

Nuronhó, byla smutná a svět se jí zdál, jako nejsložitější rébus. Všechny ty ostré zuby osudu se do ní zahryzly naráz. Trpěla večer i ráno a každý nádech se zdál, jak sudba horší smrti.
Sedávala v zahradě, plakávala tam do dlaní a hubovala svět.
Fanzir šel náhodou kolem. Viděl mnoho na svých toulkách světem. Křídla ho nesla od ledových plání k pouštím rozpáleného písku. její smutek probudil jeho zvědavost. Tak se zastavil a zeptal se jí proč pláče.
Dívka se zlobila na svůj těžký osud. Smutila tolik, že se mu ani nepodívala do očí.
Fanzir ji vyslechl. Vyprávěla mu o svém osudu a jeho ranách.
Pečlivě poslouchal její zpověď.

"Zvedni hlavu!" poručil jí Fanzir, když přestala vyprávět. Dívka se mu podívala do tváře. Slepý, zmrzačený, tam stál a smál se. Smál se na ní i na svět kolem.
Dívka se zlobila, že mu vypráví smutný život její a on se směje, ale Fanzir jí vysvětlil, že ač se jí zdá její osud trudný, je požehnaný proti jiným. "Podívej, třeba já. Každého jsem musel pohřbít, živé i mrtvé do země dát. Svět, mi každé štěstí od huby utrhl a přece tu stojím silný a možná o to silnější." Prd to pomůže, co?

02.06.2017 11:54:20 | 666 Idiot MCR

já zkracovala vždycky tak, že jsem udělala záložku, jenom tenoučkým stehem, aby se dala vypárat, kdyby něco, špatně ustřihneš, a pak už není cesta zpátky...

03.03.2017 16:22:37 | Philogyny1

něco se mi tu u toho vybavilo a včil si budu lámat hlavu a bude mě štvát, že si nevzpomenu..

03.03.2017 16:02:31 | hanele m.

A přesto stojí za to, ŽÍTI :-*) :-) ST.

03.03.2017 14:44:42 | Tvořilka Lenka