O dívce s harmonikou

Zlátne širé pole s arnikou
slyším drozdy hlaholit v poledním klidu
doprovází je dívka s harmonikou
jen během noci po ní není vidu

Děvče s harmonikou hezké tóny vyloudí
když se nad lánem večer vznáší
chudák holka v té tmě snad zabloudí
když měsíček jak lampář světla zháší

Vrací se děvče zpátky pod střechu
jen arnika se dál topí ve zlatě
ač tvé nožky jsou stále ve spěchu
luna sedící na obloze se tváří svatě

Vrátila se dívka, však bez harmoniky
zanechala hudby na prahu dospělosti
přesto svázala kytici z arniky
tóny z harmoniky jí nakrmily do sytosti