Antonínská pouť

Krásné jsou ty naše Antonínské poutě
Bedřichov se přes noc proměnil
u nás rázem nikdo nesedí v koutě
bílý kostelík na vršku darem odměnil

Muzika kostela do noci hrála
místní lidé zpívali a dupali do kroku
když kapela na jevišti tancovala
a dívky mi věrně stály bok po boku

Od kostela,skoro ke hřbitovu
stály stánky celé dvě řady
kolik lásky mám dát rodnému Bedřichovu ?
každé léto dostal mě do vroucí nálady