Sedím za mocným nástrojem
Dvě černé řady s bílými klíny
Prsty už létají, v ústech schne jen
Chvíli zvuk hutný má, chvíli zvuk líný.
Já sedím za ním i v něm,
V nádheře zhmotněné
A ukazuji sochám všem
Tóny pro jich rty němé.
Nástroj řinčí v symfonii úchvatné
Soustředím se na něj, jen občas se probudím
On nahlas křičí, když člověk se přehmatne.
V nástroji úchvatném ve dne já sním.
V nástroji je moc,
která rozezní noc,
Nádhery nepsaný
Zahrají varhany.
Už ta akustika, svléká tichu trika. Je to, jako prodírat se výsostným vesmírem. Rád se u nás občasných prezentací chrámové hudby zúčastňuji. Hezky vyznělé dílko*
07.08.2020 22:41:19 | šerý
Kdysi, hodně dávno jsem měl možnost skusit to ve dvou kostelích, v tom jednom byla nádherná akustika, prostě nepopsatelná, bohužel dnes by už asi nic nevyloudil. ;-)ST
07.08.2020 11:56:48 | Tomcat
...to bych si ráda poslechla
07.08.2020 09:23:43 | Emily Říhová
Ještě to tak =DD
07.08.2020 12:10:15 | Roser
... proč ne, neboj jsem absolutní antitalent a leccos přehlédnu :D:D ... a navíc atmosféra kostelů je úžasná :)
07.08.2020 12:55:20 | Emily Říhová
Neříkejte, že jste antitalent (= to nemusí být pravda a i kdyby, píšete krásné básničky, tak co (
07.08.2020 15:12:39 | Roser
Co se týká muziky, tak to mě ta múza nějak zapomněla políbit ;) u klavíru jsem skončila s Ovčáky, pak jsem to v zájmu mého okolí radši vzdala :D... a moc děkuji :)
08.08.2020 16:05:26 | Emily Říhová