Malíř

Malíř

Vnímá a předává
Co slovy říci nelze,
plodem své fantazie
Do proudu času,
ukládá barevnou
nebo
skutečnou pravdu

 

Z pozemské duhy
míchá si barvy
Posílá vzkazy
I když doba němá,
křičí, nebo sténá

Ruce, jeho společnice,
míchá ze světel esence
Barevným tahem
okamžik ožije
Emoce, nechá rozhořet
v paprscích něhy

 

Maluje zátiší, krajiny
Pečuje o víru,
jako o květinu

Elixír mladí, být napořád
Do plátna jako soch
Odraz jeho fantazie ukládá

Rozpouští realitu
Nutí nás vidět
z jiného pohledu

 

Já vkrádám se mu
pod kůží, ochutnávám,
co už stvořil z dužiny, 
jak z plodové vody

 

Nemám hlad,
jen chci ochutnat

 

Jeho plátno a stojan
stojí pevně na zemi
Je to jeho zázemí

 

Stojím tiše, závidím
Každé růží, každému šeříku,
každé váze, i barev na triku

 

Každému obrazu,
který doprovovází ke dveřím,
děti, každé má rád

 

Hologram, pod ním jsem já
Pyšná jsem, netvořím,
chráním ho slovy

 

Líbí se mi barvy v jeho světě
Na řasách má slzy hvězd

 

Stírám je z jeho obličeje
Ten jediný ví, kam mají
naše srdce vést

 

Může být sám sebou,
žít v iluzích nebo pravdě
Oknem, kde v rozbřesku je svit,

přes něj vidí  ten svůj Svět