V pochybách

V pochybách malíř dílo dokončí,
když dívá se stále na rukáv,
v stínech odstínů,
Sfumata.

Nevrle to ruší,
že mu na maják straší,
v kukuřicích strašáků.

Jak táhnout si říká,
do kolečka dokola,
až se z toho jímá,
ta běžka koloběžka.

Na paletě špachtlí lajzne,
zabarvenou tečku,
tou jamkou kontroverzí,
kde blázní pomyslně.

Dumá, myslí smysly,
v tom obraze plachém,
předobrazu dívky,
houpajíc tajně,
jinotajně.

Imaginace imaginace,
imágo dospělce,
v nevědomí bloudí,
do říše pompézní Paříže.

Trhá se trdelník,
u mistra břídila,
s kávou arabica,
ze zrnek nemletá.

Cvakne mu, až cvoká cvoček,
čoček per, nyancí i klání,
kde uloží chmýří,
rukojetí,
a perla v dívce,
dívá se perlou perlí.

Mistr škálou zabarví,
elementární takt,
co výtahem dřímá,
bázlivý akt,
rukávkem oděným.

Obraz přežil,
ten onen přehmat,
čímsi splašeným,
a žije vlastním Já,
příběhem arén,
bez podvodních murén,
co by zhatily,
reálný parfém,
reliéfem zdobeným.