Hezký podvečer

                                                     Hezký podvečer.

 Staženo z internetu

Milan Kundera nar. 1.dubna 1929 v Brně.
Nejznámější současný český prozaik, dramatik, básník, překladatel a esejista. Od roku 1975 žijící a tvořící ve Francii. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství.

Celkem napsal Kundera tři básnické sbírky. "Člověk, zahrada širá“ (1953), "Poslední máj“(1955) a "Monology" (1965). Po poslední milostné a intimní lyrice Monology se Kundera věnuje už jen próze, kterou se světově proslavil.
Přesto i tato ranní tvorba má svůj půvab a rozhodně nepatří mezi něco méněcenného, jak se to snaží šířit tzv. kritici. Stále nedokážu pobrat, že autor proslulých vyzrálých románů a těchto lyrických básní je jeden a ten samý Milan Kundera. Nevím, jestli si mám gurmánsky zanotovat nad jeho autorským vývojem nebo stačí jen opět nechat spadnout bradu nad jeho uměním. Krása.

Monology, útlá sbírka předního autora modernismu, pozdějšího emigranta, kterého si dnes dovolí brát na paškál leckterý politik či člověk, který sice hodně ví, méně však ale o poezii. A k té bych se i vrátil. Monology jsou přímým dokladem toho, že zde nebyli jen básníci všedního dne v čele s Janem Zábranou nebo poezie nezřídka překypující neologismy Vladimíra Holana, ale i civilnější a srozumitelnější, ovšem tím nesnižuji předchozí zmíněné básníky, ale na této sbírce je krásné to, že se nesnaží čtenáři něco dokazovat, jedná se o čistou, až eufemistickou podobu poezie. Obsah vítězí a duše básníka, ba jeho srdce plesá.

........................................................................................................................

Hodně, ale hodně let mám v hlavě verše Milana Kundery z jeho jedné básně uveřejněné v jeho sbírce Monology – z básně „Jediná slina ve vlasech Venuše“. Vždy je důležité, aby se verše básníků k nám dostaly ve správném věku. Někdy jsem takové štěstí měl. Monology mám někde zapadlé v knihovně, protože je to kolibří vydání (z r.1969, 4.vydání), které se vejde do dlaně.

   Dovolíte-li, připomněl bych dnešní narození Milana Kundery opisem básně „Jediná slina ve vlasech Venuše“ se sbírky „Monology.“

Jediná slina ve vlasech Venuše

Že žárlím bláznivě?
Že to nic není,
nějaký prchavý dotek?
Polibek, který zhasne,
dřív, nežli zabliká?
Musím ti tedy říci něco, co nevíš:
„Jediná slina ve vlasech Venuše
promění tu sochu Venušinu
v pouhý kus podstavce,
jenž nese slinu.“

Přeji všem příjemný večer.