Viola da gamba

Ze šesti strun loudí smyčcem sametové tóny

dívka, jež svírá mezi stehny nástrojový korpus       

a ve stínu skal čnících z hlubin zádumčivé zóny

citlivě hraje ze zašlých časů sestavený opus.

Zní gamba hebkými tóny přes náhorní luka

a láká kosí flétnu splynout v procítěném páru,

aby vyvanula všechna představ nevítaná muka

z blízkého srubu, odkud v noci znějí písně z baru.

Ta dívka sama zasnila se v podvečerním chladu,

když zvuky gamby v jejím těle rozprostřely lad,

leč nezhasily věčnou trýzeň z lásky duše hladu.

Vtom měsíc v mračném nebi zaleskl se jako had

mezi drny, kde tráva tiše šumí v lesním řadu,

a hloubavý hlas gamby dívčí srdce ukonejšil snad.