Loutna

Tóny strun zvíci kapky deště tiše znějí od gondoly,

když mladý loutnista umně oslovuje krásné ženy

a zvučným hlasem svůdce pěje sladké madrigaly,

z nichž vane roztoužení jako mlha z mořské pěny.

Při písních v loutny doprovodu zrudnou dívčí líčka,

zvlášť je-li báseň převzata od Petrarca či Boccaccia

a hudbu složil Monteverdi – tak přimhouříme víčka,

když dívenku loutna povzbudí vábit samotného Dia.

Přec loutny doprovod nadevše vážné hudbě sluší,

jíž concerta grossa zkomponoval sám mistr Vivaldi,

s ní sólové party houslí tak podmanivě ladí uším,

že nástroj, jemuž hmatník lomí se jak loket bez vlády

a vyduté tělo tvarem hrušku připomíná, dílem božím

zdá se být a zvukem akordů rozteskní i městské nomády.