Dospívání

Jsem stále mladý, je mi jen dvacetpět.
Jsem stále mladý, stejně už mám znát svět?
Kolik ti je, abys něco věděl.
Kolik ti je, abys tu jen seděl.

Snaž se, pracuj, hýbej se.
Choď rovně, pozdrav a usměj se.
To už musíš vědět, na to se neptej.
Drž svoje emoce a nebuď vzteklej.

Už bude svatba, už čekáte dítě?
Já sám netuším, tak kdy to pochopíte.
Už máš dluhy, už šetříš na domek?
Já ani nevím, kde usadit pozemek.

Už víš, co budeš od života chtít?
Já ještě nepřestal ani snít.
Co manželka, už si nějakou našel?
Já ani na cestě k sebepoznání nedošel.

Vy mladý, pořád jen něco řešíte.
Po vás hromada starostí, to nevíte?
Vy mladý, pořád jste jen smutný.
Opravdu spojovat nás není tak nutný.

Vy mladý, kolik máte možností.
To ano, ale málo jich nese radosti.
Vy mladý, vždyť co já bych za to dal.
Co přesně, abys psychologa navštěvoval?

Nikdo však netuší, s čím my se potkáme.
Každý jen říká, že na to nemáme.
Jsme generace smutných lidí.
Co úsměvy každých okolo vidí.

Jsem stále mladý, je mi jen dvacetpět.
Jsem stále mladý, stejně už mám znát svět?
Kolik ti je, abys takhle myslel.
Protože rychleji jsem dospět musel.