Pohádka,nebo sen?

Sedím pod těmi košatými stromy v parku,
kde i lavička zdá se býti trůnem
Po větru mi do mých myšlenek vplouvá,
jako touha...pohádka
...nebo sen?
Zatím nevím tak se nechám překvapit
pro ten pocit jen,
že princové nejsou jen na draka
Špíš o tom nemusí být přece každá pohádka
Ať už princ,či kdokoli jiný,
myšlenky putují stromovými stíny
a hledají cestu na kterou sem se vydal
Budu tedy tím princem,
princem co něco hledá a doufá
Putujíce začarovánými horami,
pustou pouští,
kdy vyprahlý toužím po jediné kapce v písku,
po vodopádu ledové vody
Cesta je však ještě daleká,
kam dovést mě mají moje kroky
Unaven pod večerní oblohou,
já nezastavil jsem se náhodou
Jen černočerná tma
ta temná nicota,
uzavřela pro mé oči cestu dál
Tam do té zahrady,
tam na to místo,
kde na koberci z jehličí,
vím to jisto,
stojí kouzelný kalich z písku,
který splní každé přání
Jenže i princovi se zavírají oči
a mysl vplouvá do krajiny snění
To noc dopadla na zemský práh,
řeka únavy i prince uspala,
však zítra vydá se on tam a rád,
kde opravdová láska ho potkala...