Slzy v dešti

Stojím pod kopcem
omámená vůní šeříků
a nedbám na déšť
ani radovánky páru větříků.

Vzhlíží k nebi a doufám jen,
že déšť uhasí žár, jenž ve mě plane
a nebude přes něj vidět nic -
žádná slza, která mi skane.

A v hloubi duše doufám,
že hlavně ty neuvidíš moje slzy
a zapřísahám se, prosím,
abych na tebe zapomněla brzy.

Tak se na mě proboha nedívej,
vím, stojíš nahoře na kopci
a díváš se, jak si mě odhodil -
jako opotřebovanou onuci.

Není to žádný krásný pocit,
vůbec žádná slast
a já se chci naučit,
znovu užívat si života krás.

A na to existuje jen jediný lék,
ten lék - čas se nazývá
a já doufám, že pak bude
doba už jen příznivá...