Sejdem se

Tak tedy až všichni odejdou, a ty zůstaneš zcela sám.
Navzdory křehké pověsti pověz to Sněhurkám,
co jako vločka při skoku nad plamenem roztají.
Pověz to těm, kterým pohádkové sny se už nezdají.
Pověz to všem, co v srdci tvém měli kdy možnost být.
Řekni jim: „Je pozdě, už nechci s vámi v jednom světě snít.“
Pověz to třeba i Růžence Šípkové, co v trní věčně je sklíčená.
Pověz všem, že láska je pouhý strach ze samoty a že klesla její cena.
Ano. Klesla téměř na bod mrazu a rtuť nestoupne falešným teplem horkého čaje.
Kdyby přece jen to možné bylo, chtěla bych dvakrát předplatit vstupenky do bájného ráje.
A nechci se naivně a trapně dotknout hvězd, snést ti modré z nebe či dokonce navždy spoutat tě k sobě.
A přesto zákeřně doufám, že když už ne v tomto světě, tak setkáme se když ne v ráji, aspoň v hrobě.