Bludička a ty

Bludička bloudila v lese bez cíle a toužila být v něčím objetí.
Bludička bloudila, ale tys ji zachránil a ona velmi zavázána je ti.
Ta bludička toužila jen po kapce lásky, po doteku tvých dlaní.
Bludička už nebloudí, mačká se v tvém objetí a nad tebou se sklání...
Ty skoro spíš a pevně tiskneš její ruku, protože je více než studená...
V tomto okamžiku jsou všechna tvá slova více než zbytečně zbytečná...

A ona nabažit se nemůže té chvíle pohody a štěstí, kterou právě prožívá...

Už nechce bloudit a hledat něco nebo někoho, chce být prostě s tebou věčně.
Škoda, že budoucnost je s tebou nejistá a ta krásná chvíle nemohla trvat nekonečně.
Skončila.
Bludičce pomalu chladnou ruce, které ty jsi jí zahříval té hvězdné noci u kolejí...
Jak dlouho myslíš, že vydrží teplo z tvých pevných dlaní v té křehké dlani její?
Prosím, měj ji...
rád.