Lucce

Jsem posedlý a přece mlčím,
jsem posedlý a přece naříkám,
jsem tvrdý,
a přece v srdci už bolest dlouho mám.

Míháš se tu a nejsi tady, díky.
Odejdi, zmiz z mysli, prosím.

Už sama a sám,
cestu zahladil čas a nic nečekám.

Miluješ jeho, koho neznám,
miluješ stejně jako mě,
utíká kolem mě, míjíš mě,
ohlížet se, bolestí netrap mě.

Jak vzpomínat na Tebe,
s rukama v klíně, čekat
jak suchý strom v hlíně.

Hloupý, hloupý život jsi začal,
hloupý, hloupý život žiješ,
hloupě, hloupě ho dožiješ,
hlas, hlas duše zakřičel!

Stíráš mě a stíráš moje slova,
odbýváš mě smíchem,
který teď neslyším.
Bojím se zvednout hlavu
a dívat se Ti do očí.

Mám svoje sny a přání,
máš své sny a přání,
žijem už tisíce kilometrů od sebe,
miliony minut pryč, věčně na věky
bez sebe.

Pozvání na pozdrav a slabé úsměvy nevnímáš,
bláznivé situace prožíváš,
tušíš, jak bolí mě to, mlčíš, utíkáš.

Letmý pohled a poslední vzkaz,
vyvanul tvůj parfém, chybíš mi,
nejsi, už dlouho tu nejsi.

Každý den prožíváš, trápíš se vůbec,
nebo mě už neznáš, či už mě nechceš,
snad někdy cestu poznáš,
zavoláš či jen řekneš své pa.

Proč mě živote tak trestáš.