Mlčíš

Mlčíš

Vím, že bys chtěl na promluvit,
něco pěkného, důležitého vyslovit,
právě když stojím před tebou
a nedokážu pohnout se sebou.
jaký čert tě to zamlčel?
Jaký měl důvod a jaký je účel?
Proč nedokážeš říct, co v mysli máš?
Proč ty své myšlenky nevydáš?
nedokážeš si ani představit,
jak bych tě chtěla strachu zbavit,
abys mohl říct co chceš,
když čekám, že právě to řekneš.
Ač stojím, dívám se a tuším,
stejně od tebe nic zásadního neuslyším.
Jen se sladce podíváš
a v zápětí oči skleslé míváš.
Kdo ti vyřízl jazyk ten,
který měl říkat to správné jen.
A i když s ostatními mluvíš,
pro mě si němý a ty to víš.
Co ti pokaždé srdce spoutá
a nechá tě klečet do kouta?
Mohl bys mít klid,
však se jen nesmělosti zbavit.
Máš mě rád, cítím to,
však mi to neřekneš, proč? Nevím to.
Jen pořád po těch slovech toužím,
jak slavík, který zpívá růžím.
Jaký je důvod tvé němosti?
Copak ti ty roky nepřijdou za dosti?
Proč se stále tou chybou mučíš?
Přemýšlíš nad tím, ale mlčíš…