O růži
O růži
jak času marný krok a dálek ostré trny
tvou duši vzdalují, co dosud bez poskvrny,
blednoucí tváře lesk mizí bez náhrad
U zamčených již osaměl jsem vrat
zde dotek vášně pouhé přejí stěny,
tam skryt je poklad můj, navždy uvězněný,
strážcem kde hněvu blesk a žití vázne chvat
Ty růže v rozkvětu, ač nejsi sněhobílá,
jen lehce setřen pel, to Boží svedou mlýny,
věř, jiskry opět vzlétnou s kovadliny,
mou staň se legendou o níž láska snila,
ač věku plášť mě halí svými stíny
tvou vůni dosud znám, byť v kraj jdu nehostinný
Komentáře (19)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Taky mám jednu o růži. Ještě není na webu, ale dám ji sem. Nicméně ta tvoje je lepší.
24.06.2007 12:23:00 | G30R63
Marsé už zase napsala mé pocity. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí - pak nemám originální koment.
05.06.2007 22:43:00 | Liv
Poezie ze staré školy! A tahle poezie ze staré školy nebude nikdy tolik stará, aby nebyla čtená. Možná naopak.
23.05.2007 21:13:00 | G30R63
Možná, že vzdalují duši od toho květu,
však jen tak nezmizí, duše se neztrácejí,
stejně jak ptáci, i ony písně pějí,
i když květ opadá, růže půjde vstříc létu...
Možná, že na chvilku zkusila ptáků letu,
hledala akordy k zpívání o naději,
tóny, co navzdory času už nedoznějí,
slova v ně smíchala v podivnou operetu...
S podzimem zardí se a sladké šípky zplodí,
snad aby dala...ze sebe kousek štěstí,
nabude znovu své původní svěžesti...
Jako když k přístavu vrátí se bílé lodi,
co na svých palubách mohou poklady nésti
a co se neztratily na žádném z všech rozcestí...
22.05.2007 19:12:00 | Cecilka
Ta růže nádherná na kterou myslíváš
pro niž Tě srdce stále tak bolí
tak věř,že i kytička z kvítečků polních
ač skromná,také nádherně voní.
22.05.2007 10:13:00 | s.e.n