Prý jsi mě miloval

Dal jsi smysl dvěma životům,
vdechl jsi světlo mým dnům.
Prý jsi mne miloval,
prý jsem tvůj Osud. „Navždy“ – jsi říkal…

Oba jsme dělali chyby.
Já jsem byla ochotná se kvůli tobě změnit. Kdyby…
Kdybys chtěl. Kdybys řekl.
Nechtěls.
Prý mě chceš takovou, jaká jsem.
Už nechceš.

Nechtěl jsi to zachránit.
Už jsem nebyla tou milovanou.
Po třech letech, „najednou“…
Každé mé slovo začalo vadit.

Bojovat – to jsem chtěla.
Nemohla jsem tě ztratit.
- i to bylo špatně.
Viděl jsi jen upíra – tou jsem byla,
co ti chce jen život krátit.

Vzdát se je tak snadné – pro tebe.
Já můžu jen volat do nebe:
„PROČ?!“

Slova Agnes to vystihla:
„Proč se mě zříkáš?
Vždyť dávám ti duši svou!
I kdybys šel do pekla,
já šla bych za tebou.“

Byls pro mě vším!
Teď už však vím,
že jsi nikdy nepochopil, co to znamená.
Já už můžu jen svěsit ramena
a poslechnout to…
… „SKOČ!“

Byls pro mě VŠÍM!!! …
.