Déšť

Co jsi mi vlastně chtěl,
když neřekl si ani větu,
vidím Tvou siluetu odcházet kdoví kam
že prý si naříkám
a těžko odvykám
Déšť po římsách stéká dál
tys mi sbohem dal
Deštníkem zamával
místo odpovědi,
V šedi mokrých střech,
už neslyším tvůj dech
Mé nářky jak déšť koulí se z mých očí
v deštném kolotoči
Závrať mám
když o černý mrak slzy otírám
Mokrá zůstávám
ve vzpomínkách bloudící
po šplouchajících chodnících kráčející
Zachránit kapky deště
před tvými kroky
do prázdna nicoty,
před roky
záplav v našem vztahu
Jsem šachová figurka
poražená v tahu……
deštěm promočená
tvá láska je ukončena.