Čtyři stěny

Sedím uprodtřed štyř bílých stěn,
každý už na mne asi zapomněl,
že ještě žiju,že ještě dýchám,
že si na život bez tebe zvykám.

Mezi čtyřmi bílými zdmi,
urpostřed ticha,děsivé tmy,
snažím se odehnat smutek a pláč,
přesvědčit se,že rád mě máš.

Sedím a brečím,stále tě proklínám,
na chvíle s tebou pořád vzpomínám,
na tvoje oči,na tvůj hlas...
Kéž bych tak mohla vrátit čas.