Nic není jako dřív!!!

Nevím, jaké je nebát se zítřka.
Pocity kladné mívám jen zřídka.
Život staví mě na těžká rozcestí.
Kdy zvolit správně se mi poštěstí?
Vždy vydám se špatně, cestou druhou.
Probírám se hustou šedí, místo duhou.

Nevím, jaké je naplno se smát.
Sama sebe přestávám už znát.
Chci už být veselá a spokojeně žít,
nebo sebrat odvahu a život si vzít.
Život, už nemá cenu pro ztroskotance.
Každý i přítel má mě za šílence.

Nevím, jaké je líbit se sama sobě.
Deprese mám jen kvůli Tobě.
Chci už mít jistotu, ve všem Ti věřit.
S tím, co osud přichystá se lehce smířit.
Ale jak si mám být Tvou láskou jistá,
když ani netuším, zda ta má je čistá.

Nevím, jaké je mít pravé přátelé.
Nic mě tu netěší. Tvářím se kysele.
Ztratila jsem smysl života.
Kdy přijde za rouhání pokuta.
Ta levnou se mi zdá. Čím se platí, se mě ptáte?
Jen smrtí a na oči mi přiložte dva penízky zlaté!