Zachránce

Volám tvoje jméno,
volám snad i ze spaní,
jsem nesmírně dojat,
že dotkli jsme se dlaní.
Překvapen jsem velice,
vždyť postav rodu mužského
jsou na světě tisíce.
Já tebou vyvolen byl k činu,
na němž pramalou mám vinu.

Tvoje tělo, duše tvá,
jako láska odvěká,
padly do mé náruče,
a roztrhaly obruče
jimiž srdce mé
spjato dlouho bylo.
Bohužel čas
jako liška lstivá,
nenechal nás déle být,
a my dva už zase
musíme jen o nás snít.