Vzpomínka

Tvůj obraz nejde mi pryč z hlavy
a v uších mi zní jen Tvůj hlas,
Jak přála bych si znovu,nést Tvůj pohled
z pod řady dětských dlouhých řas.
Snad osud ví,proč se to stalo.
To ona - má zodpovědnost,
může za to,že Tvůj čas,
Tvé oči a vlasy,
jsou pro mě už jen minulost.
Ne,nebude už další znova!
Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš!
Proč nepomůžou žádná slova?
Proč ani pláč,ani smích?
Ach Bože!Ta láska,tak čistá byla!
A bílá jak je bílý jenom sníh.
Proč vlastně přijít měla,
když už její začátek ji ukončil.