Těšitel

A s prvním pláčem

přicházíš...

S hedvábným fialkovým kapesníčkem

sušíš sladké slzy prvních lásek

Šeptáš,
cosi o lásce, kráse, věčném snění

přes víčka prostíráš zapomnění...

...
Tak proč teď
už tu nejsi?
Kam si zmizel?
Proč?
Jak?
Kam?
Marně tě vyhlížím
v modré snaze lam
nebýti lamami.

Proč pláču
/slzy dělají skvrny na podlaze/
řekla by mi babička
kdyby tu ještě byla

jako ty
kdybys tu byl
mé hloupé sladkohořké slzy osušil
abych tu teď nebyla sama
tak strašně sama
...

Když hoře
se skutálí do jedné básně

/se zlovolným úsměvem
odhalím skoupé dásně/

A ty stále nepřicházíš...