Sen nebo skutečnost?

Zavřu oči, utéct světu!
V mé touze, co zbyla tu
svítí záře, jasná, bílá,
jako plamen pálí, sálá...

V té záři jsme my oba...

Tvoje vůně rozpaluje,
s doteky se prohlubuje

VÁŠEŇ,

která v hloubce sílí,
líbej mě víc, ty můj milý...

Něžně tančí tvoje prsty,
laskáš mě i svými ústy...

Rozkoš tělem prudce proudí,
do propasti svět se hroutí...
V tu nekonečnou vteřinu,
oba jsme středem vesmíru...

Vášeň jen tak nepřestává,
proudí tělem jako láva,
souzní v rytmu milování,
tvé srdce mi buší v dlani...

Sen však končí, je tu ráno,
všechno je už dokonáno.
Byl nádherný ten sen,
teď už máme všední den...