Vyprahlost.

Jsem tak prázdná,
prázdná prasklá váza.
Vláha v kapkách vyprchala,
žárem všechno horce sálá.

Žízeň vyprahlé rty mučí,
nikdy se snad nepoučím.
Do lásky se vrhám celá,
pak poznám,
co poznat jsem nechtěla.

Bolest, slzy, ponížení,
takové bývá rozuzlení,
když ten co měl vroucně milovat,
dál přestává mě míti rád.

Jeho řeči jsem vážně brala,
jeho choutky nechápala,
pravdu řekl, jen když se splet,
pozdě jsem začla střízlivět.

Kvůli lásce přicházím o rozum,
jak dopadají ti,
kteří kvůli svému rozumu,
přicházejí o lásku?