vůně

Chybí mi znova
to teplo v tvém hlase

laskavá slova
balená do něhy,

na sklonku chladných
dní
kdy skřehlá byla
nejen naše těla,

těšili jsme se
z každičkého střípku

prochladlé ruce
s touhou sály teplo
z dlaní mých,

a s důvěrou se
zahleděly na mě ,
dva kvítky pomněnkové,

schází mi znova
Tvé doteky

kdy na voňavé louce
jakoby se rozlétli dva motýli,

jemně hladili se
barevnými křídly,

a sáli nektaru si
z blizen svých,

bolí to znova

a i když louku ženci
prošli tam a zpět,

tak přesto vyrostou zas
květy nové,

s vůní,
jež mé nitro dobře zná...