Stísněn k tobě

Padali kapky horké vody
na ústa, na tváře
celá ta žhnoucí blízkost
jak oprátka na krku
k smrti dusivá

My marně čekali mráz
čekali bouři, a ta nepřišla
běsové tančili ve čtvercích kolem mne
a bolestí se odlévala
z vroucích jader
na tváři - maska z oceli

Jen noc barvy indiga
a já běžel narudlou tmou
zpit svou hloupostí
k prázdnému stolu
obestoupenému aureolou slov
težkých a tvých...

Ve víru trýzně pak
jsem lámal vlastní kosti,
abych ještě mohl nechat se unášet
ve stínu města
stísěn k tobě
a jediným pohledem
nechat se podetnout,
abych směl jít.