Poslední slunečnice

Slunečnice

Vždycky říkal že jsem jiná
že jsem jeho originál
že zářím jako slunečnice
a že nedá srdce jiné dívce...

Brával si mě k sobě domů
do té jejich žluté vilky
byli jsme tam sami,spolu
prožívali krásné chvilky...

Já byla to jeho štěstí
já byla ta hříšnice
jedině on pohledem mě mohl svésti
a tak to šlo dloooouhé měsíce...

...říkal: ,,Můžeš mě nemilovat ale nesmíš mě podvést..."

Navždycky mi zůstal věrný
na nejklikatější ze všech cest
zjevil se mi anděl-celý černý-
a já nechala se slepě svést....

Co jsi to provedla?
Ty jsi mě podvedla...!!!!!

Řekl, že dál se mnou být nemůže
že důvěra je křehká věc
rudé linie hluboko do kůže
a nejen slzy začali mi téct....

Týden na to vzal mě zpátky
zpátky s sebou do pohádky
otočili jsme na další list...
a on si vlastně nebyl jist.....jestli mě miluje

..vzal mě zpátky- a teď lituje....

Dělala jsem co jsem mohla
podlézala, brečela...
opustila ho však touha
a asi jiná na srdci mu ležela....

Byl se mnou jen z nutnosti
o lásce už nechtěl snít
a já jenom musela JEHO kalich hořkosti
za něj do dna pít....

a tak se se mnou rozešel....

Naposled a nikdy více
byla jsem jeho slunečnice

jednu jedinou noc.....

a teď?

Všechno co zbožňovala jsem na tobě
mám teď náhle proklít??????????
připravil si,mě můj Martine
o rozum a o klid...

a taky ještě o jedu maličkost (...)