Přítulná korespondence

Slzičky rozmažou po tvé tváři stíny
stejně ti sluší víc,než kterýkoli jiný.
Nejsou ze smutku, viny
usmíváš se a přitom zalykáš.

Tak se na mě podíváš
to nejkrásnější co tvoje oči
kdy spatřily je náš
odraz v zrcadlení,
vlhkých rtů chvění,
jen chviličku do políbení.

Tak co se stalo,že se nezmůžu
na chvíli ani na slovo,
když se mi rozpíjíš před očima
a zvonivým hláskem se směješ
ani nehřeješ,jakobys nebyla.

Ale jsi a od včerejška budeš
do pozítří a dál,kam čas míří.
Tohle léto chci stát
ve tvém zrcadle,jako ty stojíš
v mém, tak často jak jen to jde
vždy s tichým přáním se ukáže.

Něžně vonící po těle hladící
ve stoje ruce oboje
A ornamenty na těle sluší ti skvěle
nerozpijí se,je to hena - ne z karamele

A Violoncello táhlými
pohyby jako mé tělo obejmeš
mezi stehna, samá něha
A s rozmazanými stíny
začneš hrát,co nedošlo jiný

...co víme jen my dva

Přítulná korespondence...

autor: Petr Z